Malý průvodce – Zimní fotovíkend v okolí Luční boudy

Pár slov úvodem

Zima s sebou často přináší pro fotografa nejednu starost navíc. Jistě to znáte! Baterie nevydrží to co obvykle, zima se vkrádá pod nehty, stativ nechce držet a do všeho všudypřítomný sníh, který naši „miláčci“ zrovna nemají v oblibě. V našich nejvyšších horách ale existují místa, na která se bez sněhu prostě nedostanete. Jakmile se neprůstupná kosodřevina schová pod bílou peřinu, otevře se pro krajináře zcela nový terén! Nejatraktivnější z těchto míst najdeme v blízkém okolí známé Luční boudy a právě tyto místa se vám pokusím představit na následujících řádcích.

Den první

Ideálním startem dvoudenního fotovýletu je obec Pec pod Sněžkou (1), kam je možno přímo dojet autem. Nicméně vzhledem k velmi vysokým cenám parkovného doporučuji využít hromadnou dopravu nebo zaparkovat auto někde mimo „zónu vysokohorské přirážky“ (např. ve Svobodě nad Úpou nebo Trutnově) a zbytek dojet autobusem. Z Pece pod Sněžkou existuje mnoho variant nástupu na hřeben - od těch klasických až po ty nejnáročnější. Vzhledem k tomu, že cesta na hřeben je pro vás jen přesunem k místu focení, vybral jsem tu nejpřístupnější. Ovšem aktivním sportovcům se žádné meze nekladou!

V první části vás čeká poměrně strmý a namáhavý výstup na Výrovku (3) přes Richterovy boudy (2). Cesta je značená zelenou turistickou značkou a díky dobré údržbě cesty prakticky není kde zabloudit. Už na Výrovce pro vás Krakonoš připravil rozmanité pohledy do krajiny a je velmi pravděpodobné, že právě zde poprvé zazní cvaknutí závěrky.

Od Výrovky se už budete pohybovat čistě ve vysokohorském terénu Krkonoš. Nejprve vás čeká krátký, ale o to intenzivnější výstup k Památníku obětem hor v Lučním (Modrém) sedle (4) po červené značce. Zde se před vámi otevře široký výhled na velkou část Krkonoš a pokud budete mít štěstí na dobrou viditelnost, uvidíte cestou i Ještěd. Část Bílé louky severně od sedla (5) je pak ideálním místem pro fotografování panoramatických záběrů až neuvěřitelných rozměrů (obr. 1), ale ani jednoduché kompozice nejsou zakázány a je jen na vás, jak toto místo naskládáte do hledáčku.

Obr. 1: 220° široké panorama z Lučního (Modrého) sedla

Po namáhavém výstupu do sedla paradoxně stojíte teprve na začátku fotovýletu. Nicméně další postup se už bude převážně odehrávat mimo cesty a po místech, o kterých hodně lidí ani neví. Hned na začátku ale musím zdůraznit, že pohyb mimo cesty je oficiálně zakázaný a musíte si být vědomi toho, že vaše počínání může být právoplatně zpoplatněno některým ze strážců KRNAPu.  Na druhou stranu není důvod k panice, protože potkat na hřebenech Krkonoš v zimě ochranáře je jev velmi ojedinělý. Avšak pohyb mimo cesty s sebou nese jiná (a mnohem větší) rizika než to, že vaše peněženka bude o nějaké to „kilo“ lehčí (viz dále).

Dalším zastávkou vaší cesty bude vrchol Luční hory, který se nachází nedaleko sedla a je z něho dobře viditelný. Nemusíte se bát žádného extrémního výšlapu – převýšení je pouhých 50 metrů. Zprvu půjdete kolem řopíků (malá opevnění z dob 2. sv. války) a poté už jen zásadou „až to nepůjde do kopce, tak jsme tam“. Z vrcholu je krásný kruhový rozhled do České republiky i Polska. Přesto nedoporučuji se zde dlouho zdržovat, protože to hlavní na vás teprve čeká!

Z Luční hory následně sestoupíte mírným severozápadním svahem. Dobrým vodítkem jsou výrazné Kozí hřbety, které můžete bez obav použít místo busoly. Při cestě k nim se ale mírně odkloníte na jih k vrcholu Železné hory (6). Ta je vlastně západním cípem náhorní plošiny celého masivu. Z jejího vrcholu se pak rozprostírají neotřelé pohledy na západní Krkonoše s ostrými Kozími hřbety v popředí. A právě toto místo je ideální pozicí pro zachycení posledních paprsků světla opírajících se do vrcholků hor (obr. 2). Pokud vám bude Krakonoš nakloněn, odehraje se před vaším zrakem opravdová symfonie barev – od žluté přes růžovou po temně fialovou během několika desítek minut.

Samotné Kozí hřbety pak lákají k malé odbočce. Na tuto variantu bych, být vámi, raději zapomněl! Jedná se o jedno z nejnebezpečnějších míst v Krkonoších a to zejména kvůli lavinovým převisům, které odstupují po obou stranách ostrého hřebenu. Pád na jakoukoliv stranu by mohl mít tragické následky.

 

Obr. 2: Panorama západních Krkonoš ve večerním světle

Pokud by vás zima tlačila k ústupu, ukažte jí, že máte na víc, a vydržte! Proč? Přímo pod vámi se v údolí rozkládá horské centrum Špindlerův Mlýn a světla z pouličních lamp na sebe nenechají dlouho čekat. Jejich svit pak může být velmi příjemným oživením dalších snímků (obr. 3). Navíc kontrast oranžového světla ulic s temně  modrým sněhem dodává snímkům typickou atmosféru.

Obr. 3: Večerní pohled na Špindlerův Mlýn

Po náročné večerní fotošichtě nezbývá nic jiného, než se odebrat k noclehu směrem k Luční boudě (7). Mimo značenou cestu je v tomto terénu dobrá čelovka s busolou nutností. Z Železné hory se na Luční boudu dá jít jednoduše po vrstevnici, ale osobně mám lepší zkušenost s částečným návratem směrem k vrcholu Luční hory s následným pozvolným sestupem za světly Luční boudy. Při přímém pochodu je pravděpodobné, že sejdete ze směru na sever do údolí Bílého Labe a na Luční boudu půjdete do kopce, což ve volném terénu a ve tmě není nikterak příjemné. Drtivá většina patrně zvolí nocleh v pohodlí Luční boudy (www.lucnibouda.cz). Pokud se rozhodnete pro nocleh právě zde, je lepší zavolat předem a rezervovat si místo. 

Pro drsňáky se naskýtá možnost noclehu ve stanu v oblasti Úpského rašeliniště (8; obr. 4). Tam se z Luční boudy dostanete po modré značce podél tyčového značení. Pokud není nadílka sněhu obrovská, je dobrým orientačním bodem informační tabule u cesty vzdálená zhruba jeden kilometr od Luční boudy. Odtud je dobré odbočit z cesty přímo na jih (pozor na hranu Úpské jámy na východ od trasy!!!) a utábořit se zhruba po 500 metrech chůze těsně pod svahem Studniční hory. Terén je zde rovný a navíc je sníh často vyfoukaný, což velmi usnadňuje stavbu stanu.

Obr. 4: Večer na Úpském rašeliništi

Den druhý

Pro úspěšný lov prvního světla je - mimo jiné - nutné nařídit si budíček dostatečně brzy. Pokud zvolíte nocleh na Luční boudě, budete muset ještě ráno absolvovat cestu na Úpské rašeliniště (viz výše). Její časová náročnost je individuální, ale boudu by jste měli opustit alespoň 2 hodiny před východem slunce. Drsňáci ve stanu mají tu výhodu, že si mohou dovolit nejméně o hodinu delší spánek díky bezprostřední blízkosti hlavních fotogenických míst této oblasti (obr. 5).

Obr. 5: Ráno na Úpském rašeliništi

Po příchodu na Úpské rašeliniště se vám nabídnou dvě možnosti jak pokračovat. Tou první je zůstat na místě a počkat si na to správné světlo právě zde. Hlavním tahounem kompozice se pak pravděpodobně stane Sněžka v pozadí. Doporučil bych ale tu druhou a to výstup na východní část vrcholové plošiny Studniční hory do oblasti Čertova hřebene (9). Výhodou této varianty je především netradiční pohled na Sněžku s Obřím dolem a také celkově lepší výhled do okolí (obr. 6). K Čertovu hřebeni se dostane výstupem svahu nad Úpským rašeliništěm směrem na jih. Obejdete tak nejvyšší místo Úpské hrany a pak už jen sestoupíte na hřeben. Po celou dobu si musíte hlídat lavinové převisy a držet si od nich dostatečný odstup! Jako dobrá pomůcka se mi osvědčila chůze podél malých smrčků, které jasně ukazují, že pod nohama je ještě pevná zem.

Obr. 6: Panorama Sněžky a Obřího dolu z Čertova hřebene

Hlavním motivem se asi opět stane naše nejvyšší hora s Obřím dolem. Na druhou stranu nikdo netvrdí že Sněžka spolu s „Obřákem“ je kompoziční povinností. Stačí se podívat pod nohy, kde můžete využít bohaté větrem vytvořené struktury na sněhu, které společně s tím správným světlem vytvoří pravou atmosféru horské fotografie. Případný sníh unášený větrem pak výborně doplní celkovou scenérii (obr. 7).

Obr. 7: Východ slunce z Čertova hřebene

Po ranním focení už většinou nezbývá nic jiného, než návrat do civilizace. Z oblasti Studniční hory se nabízí nepřeberné množství možností. Drsňáci, kteří zvolili nocleh ve stanu na Úpském rašeliništi se sem patrně nejdříve vrátí pro bivakovací výbavu, kterou je skutečně zbytečné s sebou nosit při focení. Většina patrně zamíří zpět do Pece pod Sněžkou (1). Nejvýhodnější variantou je přejít nedaleký vrchol Studniční hory a sestoupit podél řopíků do Lučního (Modrého) sedla (4) na značenou (červená značka) cestu. Odtud se už dostanete do Pece pod Sněžkou stejnou trasou, jakou jste vystoupili první den. Samozřejmě se nabízí i jiné varianty jako přechod vrcholu Sněžky a následný sestup a další, ale ty jsou už vedeny po značených cestách a není tedy nutné je zvlášť popisovat.

Pro koho je fotovýlet určen?

Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že tento výlet je v mnoha ohledech jiný než všechny předešlé. Uvedená trasa je primárně určena všem fotografům, kteří již mají zkušenosti s pohybem v zimních horách včetně pohybu mimo cesty, znají lavinovou problematiku a mají odpovídající vybavení. Pro nezkušeného by mohlo jít o poslední fotovýlet v životě a určitě nikdo nechce mít svého „miláčka“ v krabici s nápisem „osobní věci zemřelého“. Shrňme si tedy základní dovednosti, které by ve vašem arzenálu neměly chybět.

Tou první je znalost pohybu ve volném terénu. Musíte si uvědomit, že něco jiného je jít po vyšlapané cestě a něco jiného zapadat po pás do sněhu. S tím také souvisí použití pomůcek usnadňujících pohyb ve volném terénu (sněžnice, skialpinistické lyže aj.), bez kterých se zkrátka neobejdete. Dobré boty včetně návleků proti sněhu jsou nutností. Další části výbavy jako dobrá busola a podrobná mapa (nejlépe 1:25000) jsou také samozřejmostí.

Druhou je znalost počasí na horách. V žádném případě se nenechte zmást dobrým počasím v údolí! I při jasném dni může na větrném hřebeni jít teplota tak nízko, že nechráněné místo omrzne během pár minut – to platí při nízkých ranních a večerních teplotách dvojnásob! Měli by jste být také dostatečně psychicky odolní pro případ nečekané změny počasí, kdy můžete několik hodin šlapat (i při správném směru!) v „bílém pekle“, protože mimo cesty se nemůžete spolehnout na tyčové značení. Počasí dokáže být v těchto oblastech velmi zrádné a může se dramaticky změnit během deseti minut. Proto je nutné mít s sebou i odpovídající náhradní oblečení jako teplé rukavice a dostatečný počet rezervních vrstev v batohu.

Z dalších musím uvést znalost lavinové problematiky, protože se budete často pohybovat v blízkosti lavinových svahů. Existuje mnoho článků a publikací, ve kterých se můžete o lavinách dozvědět více, protože tyto věci jsou příliš obsáhlé na to, abych je zahrnul do tohoto článku. Osobně bych se do těchto míst nikdy nevydával za zvýšeného lavinového nebezpečí (třetí stupeň z pěti).

Dále musíte vědět, jak se nejlépe vyrovnat s všudypřítomným mrazem. Je nepřípustné řešit pocit chladu alkoholem, jak má naneštěstí mnoho turistů ve zvyku! Alkohol je v těchto případech jen zkratkou k vážným problémům nebo dokonce tragédii. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit časté pití čaje s hroznovým cukrem a oříškovou čokoládu.

Nakonec snad nemusím nijak zdůrazňovat, že pokud se rozhodnete pro nocleh ve stanu, rozhodně by nemělo jít o váš první zimní bivak. V takovém případě by mezi vaše ranní priority vůbec nemuselo patřit fotografování.

Kdy a co přibalit do fotobrašny?

Ideálním obdobím pro uskutečnění tohoto fotovýletu je polovina prosince až konec března (v případě bohaté zimy i duben). Nutností je ale dostatek sněhu na horských hřebenech (alespoň jeden metr). Počasí vybírejte stabilní. Nejlépe se fotí za inverze a to hned ze dvou důvodů - na horách je trvale slunečno a teploty neklesají tak nízko jako obvykle (to ale neznamená, že nebude zima!). 

Ať už se rozhodnete fotit „širokáčem“ nebo „teletem“, barevně nebo černobíle, zaručeně by ve vaší výbavě neměl chybět pevný stativ. Zimní focení na horách klade na odolnost stativové sestavy přímo extrémní nároky. Prakticky nikdy nenarazíte na 100% stabilní podklad a práci vám navíc bude často komplikovat velmi silný vítr. Pro tyto případy se vyplatí ještě stativ zatížit (například fotobrašnou se zbytkem výbavy nebo batohem). Sám se zlostí občas zavzpomínám můj minulý stativ o váze 600 gramů, který mi pohybovou neostrostí zničil nejednu fotku.

Z dalších věcí bych rád připomněl filtry. Zatímco v zimě můžete polarizační filtr s klidným srdcem nechat doma, o přechodových filtrech to už v mnohých případech neplatí, i když je využijete pravděpodobně méně často než v létě.

Výhodnou součástí výbavy je pak kvalitní dobře utěsněná fotobrašna. Při silném větru se sníh unášený ve vzduchu dostane, kam může a vlhkost je to poslední, co by se mělo k fotoaparátu dostat (hlavně u digitálních fotoaparátů).

Jako poslední by ve vašem "nádobíčku" neměly chybět náhradní baterie (nejlépe dvoje). Ty je pak dobré nosit někde přímo na těle. Lze k tomu využít jakoukoliv malou kapsičku a pověsit si ji třeba na krk pod oblečení. V nouzi se dá malá baterie nosit i mezi vrstvami oblečení přímo na krku.

Pár slov závěrem

I když letošní zima nepatří k těm nejlepším, doufám, že vám můj článek dal impuls k výletu do našich nejvyšších hor. A protože sníh u nás na hřebenech ještě je, tak neváhejte a využijte poslední část zimy! Případně zkuste štěstí příští zimu. Hory nikam neutečou!

Pokud máte jakýkoliv dotaz, nebojte se zeptat!