Malý průvodce - polská jezera v Krkonoších

Pár slov úvodem

Na formování celých Krkonoš se kdysi podílely údolní ledovce, po kterých dodnes v Krkonoších zůstává mnoho stop. Jednou z nich jsou ledovcová jezera v polské části pohoří - Maly a Wielki Staw. Obě jezera jsou čekým turistům, podobně jako Sněžné jámy, v povědomí spíše z "ptačí perspektivy" hřebenové Cesty česko-polského přátelství. Nicméně co by to bylo za fotografa, kdyby zůstal u "klasického" pohledu!.

Jak se tam dostat?

Obě jezera se nacházejí jen pár kilometrů východně od Sněžky na polské části hlavního hřebene Krkonoš. Hlavní přístupová cesta je tedy pro obě jezera stejná. Nutno ale dodat, že se opět jedná o dosti odlehlý kout krkonošské přírody a proto se kvůli "správnému" světlu neobejdeme bez noclehu pod širým nebem. Ideálním startem celého fotovýletu je Pec pod Sněžkou (1). Odtud musíte vystoupat Obřím dolem na Slezskou boudu (2). Celá cesta vede po modré značce a proto nemá smysl vypisovat její podrobný průběh. Pokládám ale za vhodné uvést , že se v žádném případě nejedná o lehkou túru. Samotná výstupová trasa Obřím dolem je jedna z nejtěžích, jaké můžete v Krkonoších nalézt a fyzická náročnost je o to větší, že půjdete s "plnou polní". Výstupem na Slezskou boudu se dostanete na Cestu česko-polského přátelství (červená značka). Po té se dáte doleva směrem ke Špindlerově boudě. Sportovní nadšenci si ještě mohou odskočit na vrchol naší nejvyšší hory, kam je to, co by kamenem dohodil. Ale zpět k původní trase! Po červené značce dojdete na místo Spalona straznica (3), které není ničím jiným, než velkým rozcestím přímo nad jedním z jezer (Maly Staw). Toto místo nemůžete minout. Od Slezké boudy půjdete po dlážděné cestě a přesně na tomto místě se tato cesta odklání doprava z kopce a červená značka dále pokračuje klasickou horskou stezkou. Až sem je trasa obou fotovýletů společná. Podívejme se tedy na obě varianty jednotlivě!

Wielki Staw

Přístup k jezeru

Pokud pokračujete na Wielki Staw, vydáte se od rozcestí dál po červené značce směr Špindlerova bouda. Čeká na vás vyhlídková trasa nad jezery. Zatímco u první vyhlídky nad Malym Stawem nemusíte ničemu věnovat zvláštní pozornost, u té druhé nad Wielkim Stawem (4) už musíte zapnout svůj pozorovací smysl. K většímu z jezer totiž nevede žádná přístupová cesta, jen vyšlapaná pěšina ve svahu. A právě z této vyhlídky máte výtečnou příležitost si tuto pěšinu zmapovat. Uvidíte ji ve svahu nad západním cípem jezera. Sestupuje travnatým svahem a dole končí na paloučku u břehu jezera (5), který zároveň výborně poslouží jako místo pro nocleh pod širým nebem. Po prozkoumání vaší trasy se vydáte dál po červené značce směrem k Polednímu kameni (Slonecznik). Již před ním ale odbočíte doprava z kopce po žluté značce. Poté sestoupíte zhruba 100 - 200 metrů dolů a právě zde můžete skvěle využít zmapování terénu z vyhlídky nad jezerem. Pokud dokážete dobře odhadnout, kdy máte odbočit doprava mimo cestu, narazíte hned po pár desítkách metrů na výše zmíněnou pěšinu, která Vás dovede až k jezeru. Pokud ne, o to víc se nachodíte. Musím také připomenout, že samotný svah k jezeru je poměrně prudký a v áš sestup by proto měl být maximálně obezřetný! Návrat na hřeben je stejnou cestou.

Fotofleky

Poté co dorazíte na místo noclehu (5), nemusíte se vůbec stresovat spěchem kvůli světlu atd. Obě jezera jsou díky své orientaci stvořená především pro ranní focení. Ve večerních hodinách slunce zapadá přímo za svahem a proto zde večer nepanují příhodné podmínky pro focení. Právě proto je dobré využít večerního klidu k prozkoumání kompozic v terénu. Hlavním lákadlem Wielkeho Stavu je část břehu s mnoha balvany právě u místa noclehu (5). Zde je podle mého názoru nejlepší místo pro focení na celém jezeře, hlavně díky zvedajícímu se svahu na protějším břehu, který vám ráno ozáří první paprsky slunce (obr. 1 a 2). Svah se ale zvedá skutečně vysoko a tak zde majitelé širokoúhlých objektivů budou opět ve značné výhodě. Smutnou skutečností ovšem je, že právě toto místo je jako jediné z celého jezera výborné a to hlavně díky kosodřevině, která lemuje prakticky celou východní část jezera a znemožňuje tak postup po břehu. Nicméně vůbec toneznamená, že by výlet na větší z jezer nestál za to!

Obr. 1: Žulové balvany u břehu a svah nad jezerem ozářený prvními paprsky slunce

Obr. 2: Západní cíp jezera za východu slunce (na pravém okraji svah, kterým vede stezka k jezeru)

Maly Staw

Přístup k jezeru

Co se týče přístupu, je na tom menší z jezer o dost lépe. Vede k němu pohodlná turistická cesta, ovšem samotný fakt, že u jezera stojí chata, znemožňuje nocleh přímo na místě (nocleh na chatě neuvažujeme). Proto je potřeba utábořit se opodál. Konkrétně jako nejlepší místo pro nocleh se mi osvědčila již zmiňované rozcestí Spalona straznica (3). Podmínky pro nocování pod širým nebem jsou zde výborné a po namáhavém výšlapu Obřím dolem přijde měkká tráva velmi vhod. Nicméně toto výborné místo pro nocleh s sebou nese i jednu zásadní nevýhodu. K jezeru je to odtud něco málo přes dva kilometry. D íky tomu doporučuji vstávat tak, aby v áš sestup k jezeru začal minimálně hodinu před východem slunce. Sestup zahájíte po modře značené dlážděné cestě (stejnou, po které jste přišli od Slezké boudy). Po ní dojdete kolem lyžařského vleku u velké horské boudy na louce nad jezerem (6). Kolem ní odbočíte doleva opět po modré značce na stezku, kterávás po pár stovkách metrů dovede přímo k Malemu Stawu (7). Návrat vede opět stejnou cestou.

Fotofleky

Hned na začátku musím konstatovat, že co do fotografického využití je menší z jezer opravdu bohatší. Velkou výhodou je především to, že břeh je po celém obvodu bez větších problémů schůdný a můžete tedy využít celého okolí jezera. Možná při prvním pokusu trochu znejistíte při pohledu na chatu u jezera, ze které budete všude vidět, ale můžete být naprosto klidní. Tak brzo ráno ještě celá chata spí a nikdo si vás ani nevšimne (zaručené to ovšem není nikdy!!!). Stejně jako větší z jezer je i Maly Staw určen hlavně pro ranní focení. Zvláště skály nad jezerem prozářené prvními paprsky světla jsou velmi fotogenické (obr. 3). Navíc zde nejste omezeni jen na jeden typ břehu. Zatímco severní části jezera dominují žulové balvany (obr. 3), na jižní straně najdete travnaté louky s písečnými břehy (obr. 4).

Obr. 3: Severní část jezera

Obr. 4: Jižní část jezera

Kdy a co s sebou?

Jednoznačně nejvhodnějším obdobím pro ranní focení jezer je léto. Je to dáno severní orientací jezerních kotlů, která v jiných obdobích zabraňuje průchodu ranního a večerního světla. Ovšem jak jsem již psal u Sněžných jam, i na podzim nebo na jaře se sněhem na hřebenech mají tato místa co nabídnout. Protože se stejně jako u Sněžných jam jedná o lavinové oblasti, nikomu ,v zájmu jeho vlastního života a zdraví, nedoporučuji fotit tato místa v zimě!!!

Z fotovýbavy bych ještě jednou zdůraznil širokoúhlý objektiv, který vám v kotli jezer velmi ulehčí práci s kompozicí. Samozřejmostí je také dobrý stativ. Brzo ráno nebo pozdě večer přeci jen není světla až takové množství a není problém dostat se až na dvouvteřinové expoziční časy (při ISO 100). Další výbornou pomůckou jsou přechodové filtry, které využijete zejména pro expoziční vyrovnání míst osvícených sluncem a oblastmi ve stínu. Poslední věcí, o které bych se rád zmínil, je pláštěnka na brašnu nebo igelitový pytel, který ráno spolehlivě ochrání vaši fotovýbavu před případnou ranní rosou.

Doufám , že i tento článek byl pro Vás přínosným čtením a budu se, jako vždy, těšit na vaše dílka z těchto míst. V případě jakýchkoliv nejasností mužete svůj dotaz napsat sem: